close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prokleté

20. března 2011 v 11:39 | Katee
Zase po velmi dlouhé odmlce se hlásím. Bohužel čas je něco co mi poslední dobou uniká mezi prsty a já už ani nevím jak. Brzy hlavu ponořím do svého ukrutně zlého anglického projektu, ale první se budu muset zbavit té nemoci co mi chce opět ovládnout tělo. Jinak neše takovou předpovídku k nově obnovené povídce, neboť ta na kterou tu byla přihláška se NEUSKUTEČNÍ, kvůli postavám, vážně téměř nesmrtelné postavy mě pěkně štvou, prostě se to nedalo napsat, moje plány byly zkažené, a já jsem se mohla vrhnou na přepracování Navždy uvězněné. PS: poznáte někoho? Profily postav b sem měli dorazit ještě tento rok (záměrně neříkám měsíc, neboť bych si naletěla..)



V životě každého z nás existují pouta, která nás spojují se svými nebližšími. Jenže co se stane, když se ty pouta zpřetrhají? Naše životy se změní a už nikdy nebudou stejné jako kdysi. Bude nás to bolet, naše srdce budou roztrhané a už nikdy nebudeme stejní. Možná to je jeden z důvodů proč někteří lidé schovávají city za pevnou zdí, kterou jen tak někdo neprolomí. Do svého už tak utrápené a zničeného srdce pustí jen ty, komu důvěřují. Možná právě to je spojuje.Jejich zlomená srdce hledají lék. Lásku. Jenže kde ji vzít? Když jste nenávidění tak se těžko hledá. O tom ví i devět dívek, devět vyvolených. Právě tohle je spojuje stejně jako jejich minulost, která nikdy nebyla příjemný.
***

Na střeše domu sedí dívka a pozoruje Konohu , nad kterou zrovna vykukuje úplněk. Ta prokletá, svítivá a kulatá věc, která jí poslední dobou znepříměňuje život. Dlouhé černé vlasy se jí vlní až do půlky zad. Svými světle modrýma očima pozoruje právě onu kouli. Hlavou jí proudí pouze jenom vzpomínky na svůj předchozí život právě v téhle vesnici. Nikdy jí nepřijaly. Kruté pohledy vesničanů jí pronásledovali po celé její dětství. Šrámy na její duši se časem možná zahojily, ale stejně tam zůstala jizva. Nenáviděli jí za tu stvůru skrývající uvnitř jí. A právě onem úplněk jí probouzí. Je jako vězeň ve vlastním těle. Nejde ho opustit, musí s tím každou noc bojovat. Ona už jen čeká kdy to nastane.
***

Leží, dlouhé černé vlasy jí halí její jemný obličej. Černými očima propaluje malou modrou růži, kterou obtáčí kolem své ruky. Milovala růže, ty krásné nástroje moci. Zároveň krásné, ale nebezpečené. Stejně jako ona. Přes den andílek, který poslušně plní rozkazy. Dokud jí někdo nenaštve. Pak se probudí její druhé temné já, které zadupává mezitím do svého nitra. Je hledaný vrah, ale při tom nic neudělala. Jenom byla na špatném místě v nesprávnou dobu. Musela utéct, schovat se. Jejími společníky se staly právě ony modré růže. Ty uchovávají její vzpomínky. Aby je uchovávaly musí je zalévat. Čerstvou krví svých nepřátel, pouze tak porostou a uchovají si svou krásu. Rovnou tím i nasycuje temnou duši svého démona, který se čas od času ozve. Jenže pak už nikdo nepřežije.

***

I drobná hnědovláska pozoruje Konohu, ví co tam nechala, aby přežila. Své srdce, svou lásku. Z hlavy se pokouší vyhodit všechny své myšlenky na něj, jenže ono to nejde. Jen vzpomínky na něj bolí. Zelené oči plné bolesti shlíží dolů do okna kde nerušeně spí její láska. Blonďatý ninja se svým snem. Pak do jeho života vstoupila ona, a to všechno změnilo. Četla mu v jeho hlavně jako v otevřené knize. Kdo by to byl řekl že ona někdy pocítí lásku, či nějaké jiné city. Jenže na tohle ona teď musí zapomenout, uzavřít své city k němu. Ovládnou svojí mysl a připravit jí na nadcházející úplňek. Nechce aby jí její druhá polovina opět ovládla stejně jako kdysi. Proroctví jednoho člověka se pomalu naplňuje. Kolik lidí bude ještě muset trpět, než tohle všechno skončí.

****

Stříbrné vlasy jí vlají do větru. Nic na sobě nedává znát, je pravou rukou Raikageho, který jí přijal i když ví co je zač. Poslední dobou se však zavírá stále víc do sebe, není už tak hovorná jako kdysi. Něco v ní se změnilo, spíše někdo jí změnil. Její nevlastní bratr. Věděla o něm, ale nikdy se ním nechtěla setkat. Nikdy mu nechtěla říct že je jeho sestra, ale lidská zvědavost je obrovská a hodněkrát nás něco stojí. Před rokem se ním setkala. Svou totožnost mu ale neodkryla. To tajemství, které jí nyní ničí si nechala hluboko ve svém srdci. V jejích fialových očí bez zorniček už nejsou vidět ty jiskřičky jako předtím. To byly plné i života, jenže teď plné bolesti. Všechno se zdá že jako při starém, jennže není. Kdo jí znal dobře, tak si jistě všiml té změny. Je tohle snad její prokletí? Musí uštědřit bratrovi ještě pár ran do života, který k němu nikdy nebyl příliš milý?

***

Růžovláska běžela rychle pryč z vesnice, její rodné vesnice, nebo se snad mýlila? Byla tohle opravdu její rodná vesnice, nebo jen další iluze v jejím nedokonalém životě? Každý si myslel že je slabá kunoichi, která se zajímá pouze jenom o nejhezčího kluka v Akademii. Jenže osud je mrcha, která si snámi neustále zahravá. Stačil jeden dopis a vše se změnilo. Z jejích zelených očí pomalu tryskají slzy. Zastavila se. Co jen proboha udělala že se teď její život od základu změnil? Ten koho tolik milovala je ve skutečnosti její nevlastní bratr! Stačila jediná odhalená minulost a všechno se jí otočilo o 360°. Celý její život jí v té době prolétl před očima. Musí jí najít! Musí zjistit kompletně všechno o své minulosti! Už nesmí být tou slabou kunoichí jako kdysi, své prokletí musí přijmou jako dar, který čeká pouze na své využití.

****

Blonďatá dívka se právě probouzí ze své teplé postele. Modrýma očima provrtává všechno kolem. Nic se neozývá. Miluje ticho a hlavně spánek. Jak ráda by se ještě položila do svých snů, kam nemá nikdo jiný přístup. Bohužel, její sny se nemůžou splnit, musí vstát a dostavit se na očekavanou poradu. Celý její život byl od jejího narození zcela naprogramován, měla se stát princenou svého klanu. Pouze jenom ozdobou, ne silnou kunoichí jako je dneska. Nezbývalo jí nic jiného než utéct pryč. Za svobodou. Dát sbohem životu princezničky a konečně pokračovat svojí vlastní cestou, né tou kterou jí zvolili jiní. Často svých rozhodnutí litujeme jenže ona ne. Konečně je volná, svobodná, ale i prokletá.

***

V jejích fialových očích byly vidět opět slzy. Nechala se unést bolestivými vzpomínkami značící její minulost. V rukou svírá svoje brýle, své neodmysliteln společnice na dlouhé dny. Jen ony brýle jí dokáží uchránit před její silou, před jejím nitrem. Vedle ní se pomalu roztančuje oheň, značící opět skázu. Rusovláska ho nechává plát. Ten oheň spaluje věškeré její vzpomínky, vše na co chce tak nutně zapomenout. Spaluje hlavně ten žár uvnitř jejího srdce. Vždycky byla silná, oheň byl jejím přítelem. Jenže právě ten oheň jí nakonec vzal vše co milovala. Klan, rodiče, barák. Musela utéct, schovat se do lesů. Uzavřít své srdce do hluboké temnoty. A tam ho zanechat. Od té osudné noci si řekla že už nikdy nebude plakat, jenže teď to opět porušuje. Musí opět sebrat svou veškerou sílu, utřít si své kalné slzy a dál hledat štěstí. Spíše tu která by jí mohla pomoci.

***

Každou noc uléhá do peřin zločinecké organizaci. Ve snech se, ale vrací opět do doby kdy tím malým sirotkem co přišel téměř o všechno. Ráno se vždy probouzí celá spocená, pronásledují ji zlé sny, která jí připomínají co musela přežít. Dloudé rudé vlasy jí padají po pás, hnědé oči se opět zahalí starostmi a celý den to není ona. Je mimo, nedokáže vnímat slova leadra, uštěpačné poznámky ostatních členů organizace. Prostě nic. Je jako tělo bez duše. Prach obyčejná loutka bez duše. Ty jí mají ovšem poslouchat, ne že se stává pomalu jedna z nich. Její srdce touží milovat, ale koho? Kdo by se stal jejím světlem v temnotě? Kdo by jí utěšoval ty zlé noci, kdy jí noční můry nenechají spát? Jsou otázky na které dosud neznáme odpovědi.

***

Osm andělsky krásných dívek, osm andělů kterým uťali křídla a pustily je do této prohnané a spustošené země. Osm minulostí, které se pomalu spojují a otevírají v jeden celem. Jsou uvězněné ve svém vlastním těle. Najde se někdo kdo je osvodí z té věčné temnoty? Nebo stále budou jenom bloudit?
 


Komentáře

1 endaria & SG-Deidara tvoje SB:) endaria & SG-Deidara tvoje SB:) | Web | 20. března 2011 v 11:55 | Reagovat

juuj pekne si to napísala :-D kde také nápady berieš? :-D hrozne sa mi to páči :-)

2 SG-Deidara SG-Deidara | Web | 21. března 2011 v 17:43 | Reagovat

mas u nas ikonku :)

3 Tora Tora | Web | 23. března 2011 v 23:32 | Reagovat

Pěkné, moc pěkné!!!

4 Kengo Nagi Kengo Nagi | 24. března 2011 v 19:53 | Reagovat

Čéče vážně už by jsi měla napsat něco špatnýho, ať víme, že jsi taky jenom člověk. Pomalu, ale jistě tomu přestávám věřit.

5 Katee Katee | E-mail | Web | 24. března 2011 v 21:17 | Reagovat

[4]: jsem člověk, který potřebuje z hlavy vyklepat pár nepříjemných vzpomínek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama