Myslím že dnešní nabídkou potěším hlavně jednoho člověka, kterému už tohle slibuji dlouho. Konečně jsem se dokopala k dokončení této úvodní kapitolky. Kengo já doufám že se ti to bude líbit a snad brzy dopíšu další kapitolku abych ti to mohla oplatit. Myslím že pro tebe mám chystanou ještě jednu jednorázovku, ale na ní si pár dní ještě počkáš. Je to speciální dárek.
PS:2 a půl stránky...Užij si to..
1.kapitola - Vracíme se

V životě každého z nás existují různá pouta. Ať je to pouto mezi sourozenci, přátely či partnery v životě. Každý z nás je má. Tyhle neviditelné nitky jsou v našem životě důležité. A nikdy si ani pořádně neuvědomíme jak moc. Přesto existují a jsou součástí každého z nás. I když se je snažíme nikdy mermomocí spřetrhat a zničit. Jenže když to uděláme tak už nikdy nebudeme stejný. V našich srdcích nám zůstane jizva, kterou dokáže zahojit jen čas. To je ten nejlepší lék. Nyní se teď ty neviditelné nitky opět propojují v jednu a dávají dohromady životní osudu několika dívkám.
Před branami do Skryté listové vesnice stojí šest dívek. Pozorují vesnici, která se dává dohromady po útoku Peina. Málem by byla zničena kdyby jí nepomohli bratři Uchihové s Deidarou, kteří se postavily proti němu. Ano, zradily ho a pomohli vesnici. Od Tsunade za to dostali milost.
Konoha vyhrála, ale za jakou cenu? Počty mrtvých shinoby stoupají. Jejich konečný počet se zdaleka ještě neví. Ačkoli bolest ze ztráty milovaných lidí je veliká, pořád existuje malé světlo naděje. Dokud máme naději, máme důvod proč žít dál v tomhle světě, tak ho žijme. Nevzdávejme to, i když už nás smrt skoro spasila.
"Jdeme pozdě, jako obvykle."zabručí jedna z dívek pozorující vesnici. Má krátké blonďaté vlasy s růžovými pramínky k tomu světle modré oči, ze kterých je cítit pouze je chlad a led. Pod levým okem má tetování. Její jméno je Akeno Mizuhashi, vnučka samotného Tsuchikage, co utekla pryč z vesnice, protože nechtěla být nástrojem vesnice. V Akeno je totiž zapečetěn dvouocasatý démon Nibi no Nekomata. Možná proto se Akeno nazývá Bohyně smrti, neboť hrátky se smrtí je její oblíbená zábava. Prakticky smrt pro ní nic neznamená.
"Máš pravdu, Akeno, ale byly bysme to my kdybychom přišli včas?" zasměje se další dívka, tentokrát s rudovláska s fialovými očima. Opět pod okem má tetování. Na očích má brýle, které neznamenají zhoršený zrak ale přímo naopak. Její brýle jsou spíše ochrana před její ohnivou chakrou. Pokud je nemá na sobě její chakra je nekontrolovatelná. Jméno je rudovlásky je Keikou Hime, která původem pochází z Konohy, kam se právě teď vrací.
"Kekko, změníš se ty někdy?" zabručí černovláska s černýma očima. Stejně jako ostatní má i ona tetování pod okem. Její jméno je Lue Murazaki, nositelka šestiocasatého démona a vrah celé své vesnice. Lue má na sobě stále plášť Akatsuki, do kterách kdysi patřila. Byla vrahem, tedy stále je. Ona city neukazuje, jen je schovává.
"Já a změnit se? Nikdy!" zavřísne rudovlasá Keikou.
"Mimochodem, Kate. Proč si myslíš že by nás měli přijmout. Jsme hledané ve všech vesnicích, je na nás vypsaná odměna."zabručí Lue, to je snad poprvé co promluvilo.
"No, prakticky by nás měli přijmout bez problému, ale znáš přeci Konohu."ozve se černovláska s ledově modrýma očima. Stejně jako ostatní i ona se sem po hodně letech opět vrací. Nechce, ale musí. Za svoje činny se musí zaplatit i když to bude bolet. A to právě Kate Seyora Wong ví moc dobře. V Konoze vyrostla, stala se prakticky jejím druhým domovem, jenže stejně má v tom zmatek.
"No jsem na to zvědavá."zasměje se další dívka. Tentokrát se stříbrnými vlasy a očima bez zorniček. Jsou velmi podobné Byakuganu, kekkei genkei klanu Hyuuga. Rissu Kamarashi. Podle těch očí byste možná řekli že je příuzná s klanem Hyuuga. No po pravdě řečeno byste měli pravdu. Mezi Rissinnými předky byste někoho z Hyuuga klanu určitě našli, stačí jen pátrat v minulosti a možná objevíte tajemnství právě Kamarashi a Hyuuga klanu. Rissu pochází ze skryté bleskové vesnice, ale nevlastního, který o ní nemá žádné tušení najdete právě v Konoze. Neví zda mu někdy řekne že je jeho sestra. Nechce mu uštědřit další ránu do života.
"Rissu, ty a Keikou odtud pocházíte. Proč se odmítáte vrátit domů?"zasměje se melodickým hlasem poslední dívka. Má hnědé vlasy sahající jí až pod prsa a k nim světle zelené oči, značící kekkei genkei jménem Hokugan. Mayako Seyora, ukecaná sestřenice Kate. Ještě štěstí že dneska není úpněk neboť ta svítivá koule dokáže děla pěkně šílené věci, kor pro Mayaku.
"Ani, ne můj domov už to dávno není."řekne jen Keikou, je na ní znát že tuhle vesnici nenávidí.
"Naprosto souhlasím. A mimochodem Mayako, ty bys tu taky našla předky."zasměje se jen Kate a se svými společnicemi vkročí do Skryté listové vesnice, míři si to přímo do Kagekanclu, kde se dozví ortel na který tak dlouho čekají.
Nedaleko Konohy se nachází ještě jedna osoba. Hnědovlasý muž s hnědýma očima si to také míří do vesnice, ve které má misi. Má být špehem, jenže chce to doopravdy? Na svůj krátký život si toho prožil už hodně, možná je načase se konečně usadit nebo ne? Má stále nevyřízené učty s nejmenovanou černovláskou s ledovými očima. Zapomněla ona něj, nebo se jen tak tváří?






to je uzasna kapitola
vyborne kate XD kde ty s tymi napadmi chodis??
