close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Osud

9. listopadu 2010 v 21:39 | Katee
Tááák...konečně jsem dopsala jednorázovku, kterou jsem měla jako misi, málem mě zabila..délka..je tři stránky..můj rekord...je poněkud smutnější a je tam i boj...mám otázku, která mě napadla když jsem to začínala psát. "Dokázaly byste někdy zabít svou lásku?"

Bude ještě v blízké době (asi ve čtvrtek) ještě jedna jednorázovka, kterou jsem dostala jako trest...té už mám půlku, ale jenom v sešitě..

Osud

Vypráví to Kate:

Nikdy jsem si nemyslela, že budu někdy ještě prolévat slzy. Ano, já bezcitný člověk po dlouhých sedmnácti letech brečím. Brečím pro jedinou osobu , která dokázala proniknout už tak do mého zkaženého srdce. Ovšem nejhorší jsou na tom vzpomínky, ty mě ničí. Vzpomínky na něj. Mé nejlepší kamarádky Lue Murazaki a Rissu Kamarashi mě musejí podpírat abych se opět nezhroutila jako den před tím. Má chakra je už dávno celá spotřebovaná a podle Tsunade budu muset podstoupit náročnou operaci abych se uzdravila, ale chci tu operaci? Chci být ještě shinobi? Prožít opět stejnou bolest, když mi umře někdo nejbližší? Už tolik lidí, které jsem milovali umřeli a většinou jen mojí vinou. Nedokázala jsem je uchránit? Vždycky jsem si myslela že jsem silná, ale jak jsem se pletla. Počty shinobiů, které jsem zabila se blíží k tícícovým částkách, ale ty které jsem měla chránit a nedokázala jsem to. Těch je naštěstí mnohem méně, vlastně už jen tři. Lue, Rissu a můj nejlepší přítel a zároveň snoubenec Lue - Itachi Uchiha. Ani vlastní rodinu jsem nedokázala uchránit. Ano, Maya a Daisuke Wong jsou také mrtvý. Stejně jako manželka Daisukeho Sakura Haruno. Čím dál zůstávám v této praštěné vesnice, tím umírá více lidí. Jako můj nastávající - Kakashi Hatake.

Oči se mi zamlží opět slzami a moje vzpomínky na něj vstoupají nahoru jako pára nad hrncem. Vzpomínám na naše první setkání, na náš první polibek, na naše milování. Na to jak mě požádal o ruku. Bohužel svatbu jsme nestihli. Kakashiho smrt dostala dva dny předtím. Právě dneska v tuhle hodinu jsme se měli brát. A místo toho já sedím u jeho hrobu a pláču. Kdo ho zabil? Kdo mi vzal mojí životní lásku? Odpoveď je jednoduchá Amika Wong, moje vlastní dvojče. A také díky ní jsem skoro bez chakry.

Před 7dny: (Vzpomínka)

Stojím spolu s Kakashim, Itachim, Nejim, Rissu a Lue v kanceláři naší babičky Hokage nebo-li Tsunade, která má pro nás kdo ví jak důležitou misi.

"Zavolala jsem si vás protože je načase nadobro zničit Orochimara, který se spojil s Amikou Wong."odpoví jen Tsunade a v mím obličeji zmizí rychle úsměv. Konečně budu moci pomstím bratra se sestrou, proběhne mi hnedka hlavou. A se spokojeným úsměvem na rtech opustím kagekancl.

Ta zatracená cesta nám trvá dva dny, naštěstí díky Lue přesně víme kde se nachází úkryt toho hada mojí "milované" sestry. Konečně jsme dorazily na místo.

"Kakashi, Neji, Itachi, Lue a Rissu. Vypořádejte se to s Orochimarem a jeho poskoky, mě přenechte mojí sestru."řeknu je.

"Kate, pomsta neřeší všechno."řekne mi jen Kakashi, jako už tolikrát, ale já neslyším. Každá buňka mého těla toužila po pomstě. Na nic jiného jsem nedokázala myslet. Nedokázala jsem své tělo ovládat, i Gobi no Houkou, můj démon cítil že je čas na pomstu. Za těch dvacetšest let co jsme k sobě připoutání se mezi námi vytvořilo pouto.

Zatímco zbytek jde hledat Orochimara do jeho skrýše já napínám všechnu svojí sílu a hledám chakru mojí sestry Amiky. Tak podobnou té mojí, ale přesto je jiná, ta síla Gobi no Houkoua jí chybí. Konečně jsem jí našla. Rychle tam běžím. Chakru zbytku už cítím je málo, ne-li vůbec. Za pár minut dorazím na místo kde se skrývá moje sestra - dvojče.

Zase po letech se střetáváme tváří v tvář. Ta podoba mezi námi je přímo hrozná, je to jako bych se dívala do vlastního obrazu. Stejné modré oči, stejné černé vlasy, jenom její jsou ostříhané na krátko. Lišíme se pouze jenom tetováním, které ona nemí. V pravé ruce svírá katanu, kterou okamžitě poznám. Je to sestra té mojí katany. Jediné katany po naší matce, katany které umí rozdávat pouze jenom smrt, život však ne. I já vytahuji pomalu katanu.

"Ale, ale sestřička. Myslím že ten tvůj milovaný snoubenec je mrtvý. V touhle dobou už umírá. Padli jste do léčky a ty budeš taky brzy po smrti."řekne chladně Amika.

"Ne on nemůže být přeci mrtvý" běží mi rychle hlavou a připravuji se.

"Nevěřím ti."odseknu jen a zaútočím na ní.

Řinčení našich katan o sebe je jediný zvuk, který se rozléhá hlubokým lesem. Čas našeho zúčtování nadešel. Čas plný pomsty se naplňuje. Poslední život jedné z nás už pomalu ubíhá. Každou minutu, každou sekundu. Čas je neúprostný nepřítel. To on rozhoduje o našem životě, našich kroků co uděláme. Sleduje nás a občas i ničí.

Neustále se o sebe kříží naše katany. Náš boj už trvá dlouho. Ani jedna z nás to nechce vzdát. Najednou Amika udělá osudovou chybu, která jí bude stát život. Já na nic nečekám a svou katana jí zajedu přímo do srdce a naplním ho jedem. Jedinou věcí která nás může zabít. Ještě předtím než Amika padne na zem, švihne rychle kunaiem připraveným po ruce mé dlani. Najednou se ocitám bez chakry. Obě dvě padáme na zem. Amika je mrtvá, a já polomrtvá. Čekám na svou záchranu. Snad přijdou včas a hlavně ať je Kakashi na živu.

Celých dlouchých 20minut ležím na té chladné zemi bez hnutí. Jsem příliš slabá, každý pohyb mě vyčerpává. Celá má chakra se zmenšuje.

"Kate, kde jsi??" zaslyším prudký hlas Lue Murazaki. Moje záchrana.

"Lue, támhle je."ozve se hlas Rissu Kamarashi. Se svým zapnutým byakuganem mě musí vidět. Ty dvě mi opět zachránily život. Jako už tolikrát.

"Kate, konečně jsme tě našli."řekni Lue a okamžitě začíná s léčením mích povrchových zranění. Obnovu chakry nechá raději na Tsunade či jiného medic ninji.

"Je Kakashi naživu?"zeptám se skoro neslyšitelně. Bystrý sluch Rissu ale slyší vše.

"Ne, není. Sám Orochimaru ho zabil. Píchl mu nějakou látku, kterou oslabil jeho sílu."řekne potichu Rissu a společně s Lue mě seberou z té chladné země. Jsem na dně, moje srdce se rozpadlo na tisíc malých kousíčků, láska mého života je mrtvá.

Od smrti Kakashiho uběhnou sotva dva dny a my se ocitáme zpátky v Konoze. Ty dva dny cesty nikdo z nás nepromluvil. Situace jenom houstla. Byla jako tělo bez duše. Jakoby moje poslední naděje zhlasla. Můj důvod proč žít dál. Můj smysl života, mé existence. To on byl ten díky kterému jsem viděla světlo na konci tunelu, který se už nenávratně propadli do temnoty..

Má vzpomínka končí a já nadále hledám svůj smysl života, který jsem se ztratila spolu se svou láskou. Jsem už jenom tělo bez duše nikdo mě nenapraví. Ta bolest ze ztráty je obrovská. Pomstila jsem se, ale za jakou cenu?

        "Osud nám nikdy nevrátí co kdysi vzal, vrací jen bolest, nenávist a žal!!"
 


Komentáře

1 Lucy Lucy | Web | 9. listopadu 2010 v 21:42 | Reagovat

:)

2 Mrs.Siminka Mrs.Siminka | Web | 15. listopadu 2010 v 14:17 | Reagovat

Ahoojky..Na blogu začalo první kolo Sims Lovely Dolls! Dej si klikačku soutěže na blog a můžeš vyhrát! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama