close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Úsměv Anděla 1 díl.

27. září 2010 v 21:36 | Sísa |  Úsměv Anděla
:D Tak jste se dočkali. Upřímně úplně jsem na tu povídku zapomněla xD Vážně jsem jí napsanou měla.. Začala jsem s ní hned jak mě napadla.. a pokračovala dál a dál.. a slibovala vám že jí co nejdříve přidám.. :DPak jsem  onemocněla a raději jsem nepsala xD kdo ví jak by to pokračovala.. Začala jsem sledovat upíří deníky:D grr je to návykový xD A prostě mi ta povídka vypadla ale nebojte se stále mě baví :D Takže dnes přidám první díl..  smazala jsem 2. díl který jsem měla  napsaný takže ho začnu přepisovat a prostě pokračuji v povídce :D Nečekejte nic dlouhého ..vždyt mě znáte :D

Edward

Seděl jsem na posteli a díval se do těch nejkrásnějších očí co jsem kdy viděl.
Byli černé,krásné černé.. Usmála se na mě tím svým andělským úsměvem a já jí pohladil po jejích hnědých,vlnitých vláskách.
Byla tak malá a tak krásná. Nejkrásnější miminko co jsem kdy viděl,ted už mé miminko.  Projela mnou ostrá bolest při té otřesné vzpomínce.

Dva pro mě velice důležití mladí  lidé kteří byli před týdnem obdaření obrovským štěstím.. narodila jsem jim dcera.  To štěstí bohužel nebylo úplné.. Porod byl velmi komplikovaný a Renné ho nepřežila. Tak jsem přišel o mou  velice blízkou přítelkyni. Díky které na svět přišel ten malý anděl vtělený do lidského těla. Do malé Bellinky. Bohužel přinesl velké oběti..Cestou z nemocnice jsme měli   autonehodu. A ani mé nadpřirozeně vyvynuté smysli v tom nezabránili.  Jediné na co jsem dokázal v té chvíli myslet byla záchrana toho plačícího anděla.Nedokázal jsem už Charlieho zachránit. Šel za svou milovanou,jak osud chtěl.
,,Edwarde,postarej se nám o ní" zaslech jsem ještě předtím než naposledy vydechl.  ,,Postarám slibuji" odpověděl jsem do prázdna a doufal že to zaslech on i Renné tam někdě nahoře. Podíval jsem se na ten uzlíček neštěstí v mé náruči.  Možná netušila že zrovna přišla o oba rodiče ale věděla že se něco stalo. Něco velmy zlého.

Když se o tom dozvěděla má rodina byla z toho neštastná měli je také rádi. Věděl jsem že s nimi už bydlet nemůžu odstěhoval jsem se s malou Bellou do Forks město kde bylo častější děště než slunce. Měli jsme tam koupený dům který nám Esme vybavila.  Ze začátku mi i dost pomáhala přeci jen jsem s dětmi zkušenosti neměl a ona byla štastná když mi mohla pomoct. Nejraději by chtěli aby jí měli u sebe pořád ale přeci jen je to lidské dítě.. Které nám vonělo víc než kdokoliv jiný.

Uložil jsem Bellinku do postýlky a ona klidně spala. A já jí pozoroval jako každou noc nakonec jsem u ní usnul. Probudil mě pláč té malé, nejspíš už měla hlad. Nakrmil jsem jí a pak jsem jí šel obléct, napadlo mě že jsem ještě neviděl město . Dal jsem jí růžovou čepičku na které byli ouška a růžovou bundičku, opravdu byla jak růžový medvídek.  Byl jsem s ní strašně rád byl to jediný člověk kterému jsme nemohl číst myšlenky. Bylo to zvláštní takový klid jsem už dlouho nezažil. Položil jsem jí do kočárku a vyšel ven. Procházel jsem se po městě a snažil se ignorovat zvědavý pohledy lidí.. A jejich myšlenky mě přímo rozčilovali. Připadal jsem jim na otce moc mladý a někteří mě dokonce litovali napadlo je že odemně nejspíše utekla žena a nechala mi na krku dítě. A pak nad tím zakroutili hlavou prý ,,kdo by od někoho takové utíkal" cituji.. Závěr byl  u většin žen stejný, to dítě v mém kočárku je má mladší sestřička.  No vida díky tomu mě napadl dokonalý příběh o tom jak mi při bourařce zahynuli rodiče a já se ted starám o svou malou sestřičku,musel jsem se nad tím pousmát vlastně bych ani tolik nelhal.
Když jsem se podíval na Bells všiml jsem si že se směje,její oči směřovali na středně velkého plyšového medvídka ve výloze který měl stejnou čepičku jako ona akorát bílou a byl dokonce i oblečený . Usmál jsem se  na ní vzal jí do náruče a šel se do toho obchodu podívat.
Koupil jsem jí toho medvídka kterého jsi hned vzala a obejmula ho,sním také v kočárku usnula.
Ještě jsem zaběhl koupit nějaké věci  a hlavně jídlo pro Bells.. a pak jsem se vrátili domů kde jsem Bellinku uložil a ona opět klidně spala se svým novým plyšovým kamarádem.
Pak zazvonil telefon ,,Alice" vyslovil jsem nahlas jméno své předvídavé sestry které jsem zrovna chtěl zavolat sám.
Jediné co mi pověděla bylo že za chvíli bude u mě. Potřeboval jsem jsi jít po dlouhé době za lovit pocitoval jsem ohen v mém hrdle který lidské jídlo neuhasí.
Alice tu opravdu byla okamžitě,pokynula mi aby šel a sama se šla podívat do Bellina pokoje.
Před domem jsem záhledl vysmátého Emmetta ,,Nazdar maminko nebo tátínku?Na koho jsi to vlastně hraješ?" zeptal se a znovu se rozřechtal.  ,,Drž tlamu" zasyčel jsem a rozeběhl se do lesů.
 


Komentáře

1 Tora Tora | Web | 28. září 2010 v 0:03 | Reagovat

Wooow, nádjerhný. Jinak upíří denáíky jsou šíleně navikový jak knihy tak i seriál

2 Kami Kami | E-mail | Web | 28. září 2010 v 19:14 | Reagovat

to je skvělý! na první díl jsem se moc těšila :-)
jen mě trochu překvapuje, že Edward spí, ale jak říkám, bylo to dokonalý :-)

3 Sísa Sísa | Web | 29. září 2010 v 14:37 | Reagovat

[2]: Edward je poloupír takže může spát.. (dokonce musí) xD A díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama