Tak a další kapitola..víc už jsem toho nestihla napsat....opět přednastaveno...

6.kapitola - Pekelná prokletá dvojčata (Kurushimi a Tora Sato)

Mladá černovlasá žena běžela rychle do sídla svého klanu. Na Skrytou písečnou odkud žena pocházela se zbýhala písečná bouře. Ty nebyly žádnými novinkami, lidé se snimi potýkali skoro každý den.
V ten se stalo ještě něco zvláštního. Právě dnešním dnem začalo nové století, ve kterému se říkalo století temnot. Měla začít nová éra. Mezi vesnicemi začalo nové milénium - Milénium míru. Bez válek, bez útočení, bez bolesti, bez krveprolití. Otázkou je dodrží to vesnice?
Žena běžící rychle domů si tohodle nevšímala. Pod srdem nosiladěti, jak se před půlhodinou dozvěděla. Čekala dvojčata. Radost z ní přímo tryskala.
"Masaru, jsem těhotná!" oznámila svému muži,vůdci klanu Sato.
"To snad ne."odpoví jen chladně. Je milénium míru, narození prokletých dívek, a následná zkáza klanu Sato . Tohle všechno všechno je psáno v knize Osudu, všechno co se má stát, se stane.
"Proč? Ty snad nejseš rád?"
"Copak nevíš že se nacházíme v Miléniu míry. A ty monstra co nosíš v břiše jsou prokleté."odpoví Masaru Sato agresivně. Byl pověrčivý, věřil ve kletby, proroctví. A taky tušil že jedno z bájných proroctví se za pár měsíců stane.
"Cože, ty si snad zešílel, že věříš nějakým proroctvím nebo co. Ty děti si nechám! Ať chceš nebo nechceš. Je to moje volba."odpoví rozzuřená Reina. Po tom se ozve jenom plesk. Na Reinině tváří je vidět ještě místo kam přilétla facka od Masarua.
Reina to nechápala, proč nenáviděl jejich nenarozené děti? Zamkla se do svých komnat a odmítala vycházet. Stále se na něj zlobila. Její vztek jí vydržel dalších pár měsíců. Zatímco Reina byla šťastná z každého centimetru co její bříško povyrostlo, to její vztahy s Masaruem byla dál chladnější. Nenáviděl její roztoucí bříško, které znamenalo pouze zkázu.
Necelý měsíc na to ležela už Reina v porodnici a k sobě tiskla dva malé uzlíčky. Jména jim dala Kurushimi a Tora. Když se dívala do jejich modrých očí něco v sobě jí říkalo že Masaru měl sice jen pravdu. O prokletí. Proto ihned zařídila převoz dětí do sirotčince. Udělala pro ně to nejlepší co mohla.
Za dva dny byl celý klan Sato povražděn nájemnými vrahy ze Suny, ti ho považovali za příliš nebezpečný. Mysleli si že klan Sato byl vyvražděn úplně celý. Nikdo nevěděl o existenci dvou malých holčiček, které spokojeně spí v kolíbkách místního sirotčince. To že je tam Reina dala, jim vlastně zachránila život. Ona je milovala, proto si je nechala a chránila před Masaruem, ale později i ona zjistila že její milované dcery jsou poslové ze samotných pekel.
Za pár let je lidé budou znát pod jménem "Pekelná prokletá dvojčata". Budou se jich bát, jenom jejich jména budou náhanět strach. Budou zabíjet, jejich katany, vějíře se budou smáčet v krvi jejich nepřátel. Budou silné, krásné, mocné, bez citů, budou hrozbami, které spustoší nejen Skrytou písečnou vesnici ale i zbytek vesnic. A nejenom to, jejich sílu ochutná i zbytek země.






hejaaaaa
perfektna kapitola
